Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Arjen Anthony Lucassen za posledních dvacet let vyprodukoval úctyhodných devatenáct alb (z nichž pouze dvě jsou „živák“ a jedno výběr). Jeho typická avantýra je, že své hudební vize realizuje založením nových projektů, jejichž životnost málokdy přesahuje jednu nahrávku. Výjimkou je STAR ONE a jeho sólový projekt (obojí po dvou albech), STREAM OF PASSION, ale tam se komplici rozhodli s posvěcením kapelníka pokračovat bez něj, a právě AYREON, který má na kontě již osm nahrávek (včetně aktuální). Jde o rockové opery, kde kromě samotného příběhu a hudby hrají roli i četní hosté více či méně slavných jmen. Většina z nich se rekrutuje z řad progresivních kapel (či si tak říkajících) a nutno podotknout, že i přes překvapivou trvanlivost projektu AYREON se Lucassenovi stále daří držet vysokou úroveň kvality.
Jako obvykle si většinu nástrojů kapelník nahrál sám. Aktuální deska je napěchována všemi možným zvuky od fléten, přes mandolínu, až po rozmanité klavírní a klávesové partie. Stabilním spolupracovníkem je od Elektrického hradu bubeník Ed Warby, od STREAM OF PASSION se na Lucassenových projektech objevuje rovněž kytaristka Lori Linstruth (Lori je zároveň jeho partnerka a manažerka; na novince už na kytaru nehraje a jen sekýr... teda manažuje) a počínaje „The Human Equation“ je dvorním flétnistou Jeroen Goossens. To už vydává za dostatečnou sestavu, jenže devízou AYREONu byla vždy bohatá účast hostů. K nim se ještě dostaneme.
V jednom rozhovoru po vydání projektu GUILD MACHINE v roce 2009 Anthony Lucassen uvedl: „I have to say that a lot of the reviews for 01011001 said it had some cool moments but it had that typical Ayreon sound, that there was nothing new being offered, and I think I can agree with that. I decided I´m going to stop with this Ayreon story, with this sound, and concentrate on other projects first. Then, if I decide to go back to Ayreon, I´ll do something different with it.“
Nutno podotknout, že svému slibu ne zcela dostál. Typický zvuk AYREON je stále přítomen. Je obohacen o četné folkové motivy, ale základ zůstal. „Futuristické klávesy“ páně kapelníka jsou zastřešující instrument, který proniká (jako ostatně ve většině jeho projektů) celou nahrávkou. Postupně pak dává více či méně prostoru ostatním nástrojům, flétnám, houslím, pianu a bezpočtu dalších. Jako obvykle je album nacpáno zajímavými nápady, nemohu si však nepostesknout, že mnoho z těch nejlepších zůstane nerozpracováno a podobně „progresivní jízdy“, jako v několika skladbách Elektrického hradu, se nedočkáme. Po hudební stránce jsou tak nejzajímavější instrumentální intermezza mezi jednotlivými písněmi.
Příjemné je začlenění irských motivů, které má na svědomí Troy Donockley (čerstvě na plný úvazek u NIGHTWISH). Především v instrumentální „Progressive Waves“ pěkně vynikne střídání dudáckých píšťal s klávesami Jordana Rudesse. O dvě skladby dále se dočkáme pěkného momentu, kdy se prolíná flétna (Jeroen Goossens) s houslemi (Ben Mathot). V „Quantum Chaos“ se autor pustil výrazně do revíru DREAM THEATER a silný melodický motiv je ke slyšení ve „String Theory“.
Struktura vyprávění se rovněž příliš nezměnila. I „The Theory Of Everything“ je příběh vyprávěný prostřednictvím rozhovorů jednotlivých postav, tentokrát si však Lucassen uvědomil, že méně bývá někdy více, a celkový počet zpěváků značně zredukoval. Hlavní slovo dostává pět hlasů, ostatní se objeví jen epizodně (výtečný Marko Hietala).
Aktuální opus je příběh matematického génia zvaného Prodigy (Tommy Karevik, KAMELOT), který pátrá po sjednocující rovnici teoretické fyziky, kvantové teorii gravitace. Hledání této teorie je zábavou pro fyziky už od dob Einsteinových a nejvíce popularizace se dočkala od Stephena Hawkinga. Ale jelikož matematické vzorečky nejsou zrovna záživný materiál pro rockovou operu (nechci se dotknout těch několika málo lidí, jež tento názor nesdílí), jde především o příběh člověka a jeho touhu po dosažení něčeho velikého. Prodigy je tak stavěn před otázky, co všechno lze své práci obětovat a jak vysokou cenu je ochoten zaplatit za dosažení svých cílů. V hlavních rolích ještě vystupují rodiče (Cristina Scabbia, Michael Mills), učitel (JB) a přítelkyně (Sara Squadrani).
Jelikož jde v podstatě o komorní příběh, i hudebně se Lucassen drží intimnějšího, akustického přístupu a atmosféra alba je tíživá. Oproti „The Human Equation“ není Teorie písňově orientovaná, přesto se zadařilo a několik skladeb je životaschopných samo o sobě. Jmenujme kupříkladu úvodní „The Theory Of Everything Part 1“, „Diagnosis“ nebo „Magnetism“. „The Breakthrough“ aspiruje na hymnu pro teoretické fyziky. Je to vítaný rozjezd, gradace ve stylu STAR ONE v závěru nahrávky a jeden z nejsilnějších momentů druhé placky (ještěže se jména těch malých potvor rýmují).
Verify the Higgs-Boson Gluons, fermions Find the missing baryons Nucleons, electrons
A ano, Heuréka! Společným úsilím Prodigy a jeho otec odvodí sjednocující rovnici, bájnou teorii všeho (Dr. Sheldon Cooper asi nepřežije, že nebude první). Ke smůle vědecké komunity však není vepsána v bookletu (zřejmě tiskovou chybou...).
A závěr? Máme tu klasické AYREON album. Ve vší úctě, pane Lucassen, výrazný stylový ani zvukový posun nenastal. Druhá moje výtka směřuje k příliš častému střídání motivů. Nejeden nápad zaujme ucho posluchače natolik, že by si jej poslechnul klidně v rozpracované verzi na ploše dvou, tří minut, jenže příběh nečeká. A to jsou na druhou stranu asi tak všechna negativa. Zvuk, ač typický, je velice povedený, uchu lahodící a prolínání se různých fléten, houslí a pián je produktem precizní studiové práce. Nápaditost Anthonymu nechybí, i přes recyklaci některých nápadů je novinka zajímavá. Sice posluchače na zadek neposadí (Darkmoora ani nepřikrčí), ale „obyčejný“ lidský příběh a intimnější pojetí aktuální desky tak přidává další velmi podařené album do bohaté sbírky Lucassenovy diskografie. Vedoucí duo „Into The Electric Castle“ a „The Human Equation“ ve své pozici zůstalo neohroženo, „The Theory Of Everything“ se však může hrdě postavit hned za ně.
Nové album se může směle postavit do řady vedle svých předchůdců, nicméně příliš vyčnívat nebude. Starší sourozenci již v sobě většinu Lucassenovy invence obsahují, některé motivy dokonce pamatují i Elektrický hrad. S „The Theory Of Everything“ se můžeme těšit z trochu jinak přežvýkaného klasického AYREONU, což rozhodně není špatné. Dokud bude tento dvoumetrový Holanďan komponovat podobně precizním stylem, možná mu ještě dvě nebo tři podobná díla zbaštíme.
1. DISK 1: PHASE I: Singularity: Prologue: The Blackboard
2. The Theory Of Everything Part 1
3. Patterns
4. The Prodigy's World
5. The Teacher's Discovery
6. Love And Envy
7. Progressive Waves
8. The Gift
9. The Eleventh Dimension
10. Inertia
11. The Theory of Everything Part 2
12. PHASE II: Symmetry: The Consultation
13. Diagnosis
14. The Argument 1
15. The Rival's Dilemma
16. Surface Tension
17. A Reason To Live
18. Potential
19. Quantum Chaos
20. Dark Medicine
21. Alive!
22. The Prediction
23. DISCK 2: PHASE III: Entanglement: Fluctuations
24. Transformations
25. Collision
26. Side Effects
27. Frequency Modulation
28. Magnetism
29. Quid Pro Quo
30. String Theory
31. Fortune?
32. PHASE IV: Unification: Mirror of Dreams
33. The Lighthouse
34. The Argument 2
35. The Parting
36. The Visitation
37. The Breaktrough
38. The Note
39. The Uncertainty Principle
40. Dark Energy
41. The Theory of Everything Part 3
42. The Blackboard (Reprise)
Diskografie
Electric Castle Live And Other Tales (2020) Ayreon Universe - The Best Of Ayreon Live (2018) The Source (2017) The Theater Equation (live) (2016) The Theory Of Everything (2013) Timeline (Best Of) (2008) 01011001 (2008) The Human Equation (2004) Day Eleven: Love (singl) (2004) Ayreonauts Only (rarity) (2000) Flight of the Migrator (2000) The Dream Sequencer (2000) Temple Of The Cat (singl) (2000) Into The Electric Castle (1998) Actual Fantasy (1996) The Stranger From Within (singl) (1996) The Final Experiment (1995) Sail Away To Avalon (singl) (1995)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pondělí, 28. října 2013 Vydavatel: InsideOut Music Stopáž: 44:58 a 44
Produkce: Arjen Anthony Lucassen Studio: The Electric Castle
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.